Upozornění

Tento web již není aktualizován, slouží jen pro přístup ke starým materiálům. Aktuální informace najdete na hlavním webu.

Quo vadis, spalovno!?

27. 02. 2014 Quo vadis, spalovno!?

Pavel Paulát

V únoru, přesně 15. 2. 2014 to byly přesně dva roky, co primátor Vymazal s panem Boudou z Energetické agentury Vysočina přesvědčovali v kině Dukla veřejnost o nevyhnutelnosti postavit v Jihlavě spalovnu gigantických parametrů přímo v obydlené zástavbě města (Bedřichov – Pávov). Týden předtím pan Bouda prezentoval tento projekt jihlavským zastupitelům na 9. zasedání zastupitelstva (7. 2. 2012), kde většina zastupitelů neměla ponětí o tom, o co jde. Až na pár výjimek. Tito zasvěcení vyzývali už tehdy k větší transparentnosti. K takto strategické a důležité věci se vyjádřilo pouze asi 5 zastupitelů(!), naštěstí se tu zatím nehlasovalo o výstavbě spalovny, ale o tom, jestli se má v tomto projektu dále pokračovat, jak dále nakládat s odpady.

Jediná možnost?

Hned v úvodu bych chtěl uvést, že spalovna, přesněji zařízení pro energetické využití odpadu (ZEVO), je až poslední možností, jak se zbavit odpadu v rámci komplexního řešení nakládání s odpady, kterému Kraj Vysočina dal název ISNOV (Integrovaný systém nakládání s odpady Vysočina). Veřejnost řeší v poslední době zejména v místním tisku (když pominu již zmiňované setkání veřejnosti s představiteli města v kině Dukla nebo exkurze do spalovny Sako v Brně 23. 6. 2012) pouze spalovnu, ale už nehovoří nebo si dokonce neuvědomuje, že to je jedno z možných řešení celého balíku opatření nakládání s odpady.

Místo toho, aby se kompetentní orgány ať už města nebo kraje zabývaly celým balíkem opatření, věnují se pouze té části, která v komplexním řešení zaujímá až poslední místo. Tou je spalování, v režii silné odpadové lobby, která nepřipouští jinou možnost. Hraje se totiž o ohromné množství peněz – řádově miliardy. Cena ZEVO by měla předběžně vyjít na 3 až 5 miliard korun.

Právě manipulace s veřejným míněním (nebojím se říct až „vymývání mozků“ tvrzením o nevyhnutelnosti spalovny takovýchto gigantických rozměrů), mě donutila tímto způsobem reagovat. Tuto problematiku sleduji už přibližně od let 2008 až 2009, kdy se objevily první zmínky o nutnosti řešit odpady nějakým koordinovaným způsobem. Jak ze strany jihlavského, tak i krajského zastupitelstva je občanů poskytováno žalostně málo informací. Lidé tuší, že je tady projekt spalovny. Mají ale dostatek informací, aby sami posoudili, jestli je vůbec potřeba? Neexistuje třeba alternativa tohoto megalomanského projektu?

Rizika existují!

Kapacita uvažované spalovny je 150 tisíc tun(!) odpadů ročně. Jedná se o odhad Kraje Vysočina vycházející z předpokladu nerecyklovatelného odpadu z celého kraje v roce 2020. Nikde jsem se ale nedočetl, kolik bude stát provoz takovéto fabriky s vysokým komínem včetně dalších nákladů na svoz, svozová místa atd. Pokud dojde k realizaci tohoto díla, tak mám vážné obavy, že dříve nebo později „se zjistí“, že je potřeba naplnit kapacitu spalovny, a začnou se do ní dovážet odpady z jiných krajů. Možná naše osvícené politiky, a hlavně zainteresovaného soukromého vlastníka napadne vozit odpad třeba z Rakouska či Německa. Mimochodem, na jeho místě bych udělal totéž, pokud bych chtěl jako obchodník co nejrychlejší návrat investice

Připomenu některé negativní dopady v případě realizace projektu: jedovaté dioxiny v ovzduší (i přes ujišťování o použití nejmodernějších technologií), enormní zatížení infrastruktury celé severní části města při uvažované lokalitě Bedřichov nebo Pávov (spalovna potřebuje enormní množství vody), zvýšená doprava a prašnost, denně až 60 kamionů s nákladem k naplnění avizované kapacity. Udávaný počet 8 kamionů je nesmysl – stačí si vzít do ruky kalkulačku a ovládat „kupecké počty“. Tyto kamiony musí někudy odjet (i když je avizovaná také železniční doprava). Nelze podceňovat zápach naváženého „zboží“ po celém městě (vítr ze severu je nejčastější). To vše se chystá v obydlené části města, kde hrozí poškození životního prostředí a ohrožení zdraví obyvatelstva. Tvrzení kraje, že tomu tak nebude, je zavádějící, protože z minulosti i přítomnosti víme, že jeden takový „zdravý“ počin v Jihlavě už máme – Kronospan.

Nelze podceňovat ani sekundární vlivy, jako je nenávratná devastace a snížení kvality života v severní části města. Lze předpokládat, že k této lokalitě se vytvoří odpor doprovázený dalšími negativními jevy, jako je např. snížení cen nemovitostí.

Je třeba zmínit i další průvodní jevy, o kterých se moc nehovoří – i ze spalovny vzniká popílek a odpad, který je navíc silně toxický, a tudíž nebezpečný, musí se tedy ukládat na speciální skládku pro nebezpečné odpady, což také bude stát nemalé peníze. Podle odborníků zůstane váhově 1/4 a objemově 1/10 původního objemu. Vznikne tak velké množství velmi nebezpečné strusky.

Dále se mluví o energetickém využití při pálení nerecyklovaného odpadu ve formě výroby elektrické energie nebo výroby tepla. Z tisku jsem se dozvěděl, že půjdou napojit na stávající teplovody – ptám se na jaké, když v této lokalitě žádné nejsou, tzn. že se teprve musí vybudovat dalším nákladem stovek miliónů korun (střízlivý odhad, který se drží při zemi je 400 miliónů korun). Kdyby například kraj napadlo vytápět tímto způsobem nemocnici, nabízí se otázka, kdo by zaplatil vložené investice do stávajících kotelen, logicky samozřejmě odstavených.

Nebuďme papežštější než papež

Pan primátor neříká pravdu, že alternativy nejsou. Alternativy jsou – jenom se o nich moc nemluví. Není to totiž tak finančně zajímavý a lukrativní byznys jako spalovna. Pár alternativních řešení vyplývá již ze samotného projektu ISNOV: „Cesta odpadu začíná u občana, ten jej produkuje a měl by se už na začátku postarat o to, aby skončil na správném místě, ve své obci by měl mít možnost s ním správně nakládat, tedy vytřídit, aby mohl být znovu využit – recyklován.“ Prioritní snahou by tedy mělo být zintenzivnit osvětu ve věci třídění odpadu, zdokonalit a rozšířit sběrná místa ve městě a realizovat další neriziková a šetrná opatření, která povedou ke snížení jeho množství. A teprve potom uvažovat o způsobu likvidace toho opravdu směsného odpadu, se kterým už se nedá nic dělat.

Jednou z takových možností je skládkování tohoto odpadu. Jako silný argument proti samozřejmě vnímám a uznávám, že skládkování bude čím dál dražší a kapacita skládky v Henčově také není neomezená, když tedy pomineme hledání dalších vhodných míst. Evropská unie ve své legislativě nezakazuje skládkování, pouze ho omezuje, a to až v termínech ve vzdálené budoucnosti. Český politik snad na jakékoliv úrovni si většinou z doporučení EU vytvoří ihned nařízení EU dle rčení, „papežštější než papež“. Že spalování bude nevyhnutelné vzhledem k legislativě Evropské unie je nehorázný výmysl lidí, kteří budou v budoucnu nějakým způsobem profitovat z provozu spalovny. Likvidaci odpadů v Jihlavě nám Evropská unie nevyřeší. Tu si musíme vyřešit my sami.

Co dál? Řešení je v lokálních spalovnách.

Chtěl bych nastínit další možné směry likvidace odpadů v Jihlavě. Dle zákona o odpadech jsou za likvidaci odpadu odpovědné jednotlivé obce. Nevím tedy, proč by měla jihlavského občana zajímat likvidace odpadů třeba ve Žďáru nad Sázavou či Pelhřimově. A naopak, proč by se měli občané např. Třebíče či Havlíčkova Brodu zajímat o odpady v Jihlavě. Na solidaritu se dá svádět hodně věcí, ale v tomto případě není na místě.

Dle dostupných zdrojů vyprodukuje každý obyvatel Jihlavy průměrně 0,2 tuny odpadu ročně, což je 10 tisíc tun na celé město. Spalovna je dimenzována na 150 tisíc tun (pro celý kraj), ale je plánována v Jihlavě. Když už tedy po zavedení všech opatřeních ISNOVu a dalších dobrých nápadů, které možná ještě přijdou, nebude jiné východisko, navrhuji likvidovat buď jinou technologií, např. plazmatickou, která je ale poměrně náročná na energii, anebo spalovat na více místech v kraji v lokálních spalovnách do 5–10 tisíc tun nerecyklovatelného odpadu ročně a konečně opustit megalomanské myšlení některých vedoucích představitelů města.

Zatížení infrastruktury a dalších negativních jevů se rozloží na několik lokalit. Co se týče energetického využití, výroba elektrického proudu každopádně ano. Myšlenku výroby tepla je však třeba opustit z důvodů velice nákladných investic na jeho distribuci anebo nechat na posouzení jednotlivých zastupitelstvech obcí, kterých se to bude týkat. Nedělejme si my v Jihlavě patent na rozum a nepodceňujme obyvatele celého Kraje Vysočiny a jejich politiky v jiných místních samosprávách.

Jihlavané nejvíce třídí. A nejvíce platí.

Kromě samotného umístění spalovny je třeba také uvažovat o tom, aby tento projekt byl ekonomicky realizovatelný (investice i provoz) a aby bylo spočítáno, jak se toto projeví v poplatku za odvoz odpadu pro občana. Uvědomme si, že již v současné době má Jihlava nejvyšší poplatek v kraji, který zastupitelé sice snížili o 20 korun, ale předminulý rok skokově navýšili o 40 %(!) na zatím konečných 680 korun ročně. Bez ohledu na to, že Jihlava byla vyhodnocená jako nejlepší třídič v kraji. Toto ocenění v krajské soutěži „My třídíme nejlépe“ převzali titíž představitelé města, kteří připustili nejvyšší poplatek pro občany Jihlavy v kraji.

Jako pěst na oko a určitá schizofrenie dále působí na jedné straně práce celého odboru životního prostředí magistrátu Jihlavy a na druhé straně postup některých vedoucích představitelů města a komunálních politiků, kteří snižují práci svého vlastního městského odboru tím, že při agresivním prosazování technologie spalování se nezabývají alternativními řešeními (o kterých raději prohlásí, že neexistují – je to pohodlnější), na kterých tento odbor již dlouhodobě pracuje. Podpora tohoto odboru by měla být maximálně možná, protože nám ukazuje i jiné cesty než razantní nešetrná technologie spalování.

Nemusím být nijak zdatný čtenář místních periodik, abych neviděl nebo si nevšímal, co všechno tento odbor dokázal prosadit za poslední roky – klobouk dolů (poslední čerstvá aktivita sběr biologického odpadu zatím ve dvou příměstských částech s vizí rozšíření na celé město do roku 2015). Samozřejmě, že nejjednodušší by bylo odpady nevytvářet, to ale dost dobře nejde, tak tedy se alespoň snažit o co možná nejnižší „výrobu“ odpadů, tedy prevenci jejich vzniku.

Více informací a zdravý rozum

Co říci závěrem? Přál bych si, aby občané dostávali víc korektních informací, než jaké jim jsou zatím předkládány. Aby při tak důležitém rozhodování věděli co nejvíc a mohli se spolu se zastupiteli tohoto města rozhodnout pro co nejmenší „zlo“. A aby zastupitelé nepodléhali lobbistickým tlakům nejrůznějších zájmových skupin, které obrazně řečeno okupují chodby magistrátu a kraje.

Nezbývá než doufat, že zvolení zastupitelé jsou natolik inteligentní se smyslem pro realitu, že budou používat vlastní rozum k posouzení všech pro i proti a budou seznámeni s veškerými fakty (pozitiva i negativa). A také že ve svém rozhodování zohlední i názor obyvatel a že zodpovědně se rozhodnou ať už o samotné realizaci nebo o referendu.

K vzájemné důvěře a společnému konsenzu také nepřispívá ani to, že dosud nebyly zveřejněny závěry studie variantního umístění spalovny ve městě nebo blízko města a studie proveditelnosti, kterou nechává přehodnotit SOV, zřejmě aby vyhovovala záměrům a podpoře „nových moderních technologií spalování“. V této souvislosti je asi na místě připomenout, že Jihlava má s transparentností velké potíže. Alespoň podle hodnocení činnosti města za období let 2012 a 2013 občanským sdružením „Oživení“, které se mj. od roku 1997 věnuje potírání korupce, nehospodárného jednání a zvyšování transparentnosti veřejného sektoru. Jihlava dostala známku 5 a 4, což je poslední místo a nejhorší výsledek ze všech třinácti krajských statutárních měst. Věřte, že i mně jako rodilému Jihlavákovi se to těžko čte i těžko tráví.